Sešli jsme se v hojném počtu, přeci jenom slíbená degustace italských zákusků lákala, a ne málo. Pustili jsme si na velké obrazovce fotografie ze soudobého Říma a průvodkyně besedou vyprávěla o věcech známých i méně známých.
O tom, jak římské báje souzní či nesouzní se skutečností.
O tom, jak novodobé monumenty jsou postaveny z rozkradených a rozmontovaných monumentů.
O tom, jak se dnes cítí český turista při cestách po Římě.
O tom, co je jinak u nás a u nich, i když obě města jsou evropská a hlavní.
Prošli jsme pomocí obrázků po hlavních římských náměstích, navštívili známé kašny, vyšplhali jsme se na nejlépe umístěné vyhlídky, podívali se na Forum Romanum i do Collosea a vyslechli si pár zajímavých typů, čemu se při cestách po Římě vyhnout a co si určitě nenechat ujít.
Mnozí z účastníků besedy zavzpomínali, jaké to bylo v době, kdy Řím navštívili oni osobně, porovnávali jsme. Čas hodně rychle běžel, bylo nám spolu dobře. Obdivovali jsme možnosti novodobé technologie, možnosti sdílených koloběžek a dalších vychytávek, které umožní za poměrně krátkou dobu navštívit hodně míst.
Zasmáli jsme se při historkách o zavádějících informacích o MHD v turistických průvodcích, o neoznámených výlukách spojů, prostě o typickém italském chaosu, při kterém však ital neztrácí nic ze své nonšalance a úsměvu.
V průběhu povídání jsme ochutnali typické italské dezerty: panna-cottu a tiramisu a na závěr jsme si připili stopečkou tradičního italského mandlového likéru Amaretto. Užili jsme si spolu voňavé, chutné a zajímavé odpoledne.